Pátek 21. července 1944
Pátek 21. července 1944
Milá Kitty,
teď už jsem plná naděje, teď to konečně jde všecko dobře. Ano, opravdu, jde to dobře! Báječné zprávy! Na Hitlera byl spáchán atentát, a tentokrát ho neprovedli ani židovští komunisté nebo angličtí kapitalisté, nýbrž ryzí Germán, německý generál, který je hrabě a kromě toho ještě mladý! „Božská Prozřetelnost“ führerovi zachránila život a on z toho bohužel, bohužel vyklouzl jen s několika šrámy a popáleninami. Pár důstojníků a generálů z jeho nejbližšího okolí bylo zabito nebo zraněno. Hlavní pachatel byl podle stanného práva zastřelen.
To je přece asi nejlepší důkaz, že existuje mnoho důstojníků a generálů, kteří mají po krk války a rádi by Hitlera svrhli do nejhlubších hlubin. Usilují o to, aby pak zavedli vojenskou diktaturu a s její pomocí uzavřeli se Spojenci mír, pak opětovně zborjili a po dvaceti letech znovu začali válku. Prozřetelnost snad úmyslně ještě trochu zaváhala s Hitlerovým odstraněním. Neboť pro Spojence je to mnohem pohodlnějši a také výhodnější, když se ti bezúhonní Germáni navzájem pozabíjejí. O to menší práce zbude Rusům a Angličanům, o to rychleji mohou opět začít s výstavbou vlastních měst. Ale tak daleko ještě nejsme a já si ani v nejmenším nepřeji předbíhat dnům slavného vítězství. Jistě si všímáš, že všecko, co říkám, je pouhopouhá střízlivá realita. Výjimečně tentokrát nežvaním o vyšších ideálech.
Hitler dále svému věrnému a oddanému lidu laskavě sdělil, že všichni vojáci mají ode dneška poslouchat gestapo a že každý voják, který ví, že se jeho velitel zúčastnil toho zbabělého a sprostého atentátu, ho smí odbouchnout.
To tedy bude pěkné nadělení! Malého Michla bolí nohy z dlouhého pochodu, jeho pán, důstojník, ho seřve. Malý Michl chytí svou pušku a křičí: „Chtěl jsi zavraždit führera, tady je tvoje odměna!“ Prásk, a domýšlivý velitel, který se odvážil Michlovi vynadat, vstoupil do života věčného (nebo je to věčná smrt?). Nakonec to dopadne tak, že páni oficíři budou mít plné kalhoty strachu, když potkají nějakého vojáka nebo když někde budou muset převzít velení, protože vojáci mají víc co mluvit a rozhodovat než oni sami.
Rozumíš tomu trochu, nebo jsem zase semlela páté přes deváté? Nedá se nic dělat, mám příliš velkou radost, než abych dokázala logicky myslet při představě, že v říjnu budu asi už zase sedět ve školní lavici! Ó lala, neřekla jsem právě, že nechci být unáhlená? Odpusť mi, ne nadarmo mi říkají klubíčko rozporů!
Tvoje Anne M. Franková
